Tanečník Yanis Smaili známý jako b-boy Pac Pac začal s breakdance ve věku 6 let. Dnes je mu 20 let a já měla příležitost s ním v roce 2019 udělat následující rozhovor. 

Poznali jsme se v roce 2015 v Amsterdamu na Summer Dance Forever. Byla jsem z našeho seznámení nadšená, protože jsem se chystala bydlet v Lyonu a můj první kamarád z tohoto města byl přímo tento neuvěřitelně inspirující člověk. Lyon je breakové město, v kterém mi ukázal všechna důležitá taneční místa jako Operu, tréninkové sály nebo komerční centrum, kde jsme po večerech trénovali, když zavřeli většinu obchodů. Od začátku jsem ho obdivovala za jeho svobodný přístup k životu, kterým se manifestoval.

Jaký Pac Pac je? Tančí všude za jakýchkoliv podmínek, ve větru, v dešti, na drsném povrchu, ve stísněném prostoru, v tramvaji. Obdivuji jeho přirozenost, dětskou hravost a odvahu, ve zkratce jeho způsob bytí. Pro mě jako tanečník reprezentuje někoho velmi spojeného s prostředím ulice a undergroundovou kulturou. Jeho perspektiva na taneční svět je velmi vzácná.

Můžeš nejdříve trochu nastínit tvou cestu ?

Jsem tanečník. Je to moje vášeň, je to moje práce a tančím více než 13 let. Moje cesta je především hudba, protože v mé rodině je mnoho muzikantů, vždycky jsem měl hudbu kolem mě, vyrostl jsem s hudbou a díky tomu jsem vždy milovat tančit.  Voilà, proto tančím dodnes.

 Začal jsi přímo s breakdance ?

Ve skutečnosti jsou mé původy spojené s orientální hudbou, ke které se váže spousta tanců, které ji obklopují. Začínal jsem v prostředí orientálních tanců, pak jsem taky byl opravdovým fanouškem Michaela Jacksona. To mi otevřelo mysl ve vztahu k tanci, jak být ve skutečnosti volný, zejména ve spojení s tancem a hudbou.

S kým jsi tančil, když jsi začínal ?

S přáteli z Lyonu, z mého města. Procházel jsem kolem Opery, když jsem byl malý s tátou a vždy jsem viděl tanečníky. To mě nutilo k tanci a tam jsem potkal první kluky, se kterými jsem tančil. Tato skupina byla nazývána <<Indomptable>> (v češtině nezkrotný). Toto byla moje první skupina.

Kdo tě přivedl do světa battlů ?

Svět break dance, protože v mém městě je spousta tanečníků, kteří trénují na battly a tak jsem ve skutečnosti také objevil battly.  Začal jsem chodit na battly ve svém městě, v okolí, poté po celé Francii.

Kdy jsi začal vstupovat do circles? Dal jsi si na čas nebo jsi měl vždy velké sebevědomí ?

Nikdy jsem se nestyděl, ale sebevědomí jsem nemusel mít neustále, je to trochu jako všichni ostatní, ale nestyděl jsem se. Opravdu jsem převzal odpovědnost za své činy a nebál jsem se tančit před lidmi. To je můj jazyk, můj způsob vyjadřování. Způsob, jakým trénujeme v Lyonu, je ve formě kruhu. Nepamatuji si přesně svůj první circle, ale už moje  první tréninky byly vždy v atmosféře battlu v kruhu, kde lidé sdílí okamžik s jejich tancem.

Začal jsi cítit, že by jsi se chtěl stát profesionálním tanečníkem?

Když jsem byl malý, opravdu jsem chtěl vyhrávat soutěže, battly a všechno, ale teď už to není můj cíl, protože jsem v průběhu času  pochopil spoustu věcí díky kterým jsem si uvědomil, že teď už to není můj cíl. Když jsme malí, chceme být nejsilnější, je to normální, ale teď tančím více pro lásku.

Battly jsou ještě tvojí prioritou?

Více předtím, protože když jsem začal s breakdance, dělal jsem battly opravdu každý víkend. Prakticky jsem trénoval každý den, zatímco dnes se o to snažím vzácněji, abych to ocenil. Když je toho příliš mnoho, ve skutečnosti se nudíte. Snažím se nedělat příliš mnoho battlů, udržet si svou sílu a svou originalitu ve všem, co se děje, aby se to zřídka reprodukovalo. Protože čím vzácnější to je, tím jsme specifičtější. Je to jako něco, co chcete jíst. Jíte to každý den, budete z toho znechucení. Vzhledem k tomu, že to budete jíst jen jednou za čas, bude to v pohodě. (Úsměv)

Co tě nyní zajímá ve světě tance? Pokud battly už nejsou tvou prioritou, co to je?

Teď tančím spíš jako ve vědecké oblasti v tom smyslu, že jsem ve výzkumu při hledání nových pocitů, objevování pozic a energií. Stává se to něčím hlubším,  je to opravdu jiný pocit než battly a všechno, co děláme. Proto se to snažím důkladně rozvinout. Ve skutečnosti jde jen o to tančit a cítit ten zvláštní druh milosti, rozvíjet vlastní smysl pro svůj tanec. Moc se mi líbí elektronická hudba, a to je to, co mě nutí vyvíjet se, myslím. Je to druh inspirace. Vidím to takto.

Inspiruje tě elektronická hudba k tanci nebo tvorbě?

Zejména pro tanec. Říkám elektronická hudba, je to spíše skutečně techno, což mě nutí objevovat nové pocity s mým tělem, mým sluchem – to znamená muzikálnost. Je to mnohem jemnější.

Co tě dostalo k technu?

Spousta věcí, vibrace. 

Jak dlouho už jsi v prostředí techna ? 

Asi od 18.  Když mi bylo 18, chodil jsem do klubů, poslouchal jsem techno. Bude to rok nebo dva roky. Co se mi v tomto prostředí líbí, je to, že to vůbec není Hip Hop, je to další vesmír, jiný způsob života, jiný životní styl, hudba je úplně jiná. Je to něco, co si užívám. Je to energie; je to emoce. Není to jen druh hudby.

Chtěl bys ji použít k tvorbě hudby nebo k tanci?

Ano, obojí. To je to, co je dobré, protože hudba jde ve skutečnosti s tancem, jedno jde s druhým, pro mě se to doplňuje. Rád dělám hudbu a rád tancuji, takže je to způsob, jakým se hudebně kultivovat a mít širší poslech. To je vše.

Když posuzuješ a hodnotíš battly, na co se díváš? Na co se zaměřuješ?

Zaměřuji se na všechno, ale mám kritéria, kterých si jako tanečník vážím. Nejprve se zaměřuji na muzikálnost, protože tanečník musí být v hudbě, hudebním přístupu a přístupu k tanci, jak interpretujeme pohyb s hudbou, být vynalézavý, to znamená dělat věci, které ne všichni pochopí, ale dávají smysl. Je to obrovské, tanec, existuje v něm spousta kritérií, ale existují věci, které se mi líbí více než ostatní. Líbí se mi, když se lidé usmívají, je to velmi základní a hloupé, ale je fakt, že úsměv je základ, když tančíš, úsměv dělá radost.

Chceš ekonomicky záviset na tanci nebo to není tvoje priorita?

Samo o sobě je to možné, ale není to tak snadné, jak si myslíme, ale rád bych žil plně z tance, ale vím, že po nějakém čase se budu možná soustředit i na jiné věci, možná – další věci, které jdou s tancem, ale ne nutně sám tanec, nevím, například knihu o tanci.

Taneční knihu, kterou jsi již začal psát?

Je to tak. Je to projekt, který mi leží na srdci. (Smích)

Nutí tě to smát se? 

Ano, protože je to zábava.  Postavil jsem se před zkoušku. Vždy jsem to chtěl dělat, vytvořit malou knihu, kterou bych mohl zdarma rozdávat na battlech. Je to kniha, která reprezentuje tanec, o pohybu; o hudbě, o všem, čemu můžeme v breaku porozumět, aby lidé pochopili můj důvod, proč tančím, proč žijeme s tancem, proč sdílíme své emoce s tancem. Ve skutečnosti je mému srdci blízké dělat více pro lidi, navíc exteriorizovat  o řeči těla. Stručně řečeno, kniha hovoří o přístupu tanečníka, o tom, jak tanečník přistupuje k tanci, jak se vyjádří svým tělem, jak interpretuje svou roli. Pořád na tom dělám.

Co bys doporučil tanečníkům, kteří si sebou nejsou jistí?

Jen bych jim řekl, aby si nedělali hlavu, je to jen záležitost chtíče a odhodlání. Pokud nechceš, tak zastavíš, jestli chceš a pořád si házíš klacky pod nohy sám sobě, v hloubi opravdu nechceš, je to skutečně pro všechny. Je to opravdu způsob, jak si užít. Každý v životě jednou tančil, i když ne nutně tanec, který zobecňujeme pouze základními kroky. Všichni víme, jak tančit.

Pokud mluvíme o tanečnících Hip Hopu, vidíš nejistotu, zvláštní potíže těchto tanečníků?

Všechny tance a kultury jsou odlišné, pro každého ve všech kontextech existují dobré a špatné věci. Cílem je jen vzít vše odkudkoli a skutečně vytvořit kulturu. Hip Hop je ze základu kulturou skládající se z mnoha různých kultur a to je to, co ho vytváří. Je v pohybu.

Co si myslíš o tanečnících Hip Hopu dnes? Existuje konkrétní myšlenka?

Jejich hudba se podobá jejich tanci. New style je široký pojem, jsou lidé, kteří budou tančit na skutečné hip hopové skladby ze starých časů, takže to bude víc groovy, taky jsou ti, co tančí na trap. Pro ně je trap taky Hip Hop,  takže je to jiné. Je plno žebříčků tanečníků Hip Hopu, mám to hodně rád.

Pro ně je trap taky Hip Hop a pro tebe?

Je to jiná forma Hip Hopu. Každý interpretuje nebo adaptuje jeho verzi Hip Hopu. Je to kultura s hodně hudebními kritériemi a to ovlivňuje náš tanec. Je to rozsáhlá otázka. Hudba je to, co hraje tanečníkovo tělem, je to způsob kultivace. Jestli tančíme jen na Hip Hop, budeme mít tendenci být Hip Hop. Jestli budeme poslouchat i jazz, budeme mít malou jazzovou stránku a jestli posloucháme techno, pocítíme to i v našem tanci.

Co by definovalo tvojí generaci? 

Internet. Vizibilita, vidíme ji všude. V tom smyslu, že na internetu můžeš nyní najít všechno. Už neexistuje ta stará věc, kdy nebyly videa, kdy byl jeden battle za rok a všichni v tom byli naplno, ne. Je to cool, nevím, jestli se to vyvinulo nebo to šlo spíše nazpět, nevím.  

Vizibilita je pro tebe důležitá?

Dnes je to pro lidi důležité, protože je to způsob života. Pro mě to vůbec není důležité. Vše, co se počítá za viditelnost, jsou sociální sítě a ukázat to, co děláme. Nejsem do toho příliš zatažený, možná je to způsob života a myslím si, že to brzy začnu dělat, protože mě o to přímo žádají. Jsou to lidé, kteří mě žádají, abych sdílel videa na Instagram, na Facebook. Já si to držím pro sebe. Je to osobní, co prožívám a je to jen pro mé přátele. V této souvislosti jsem hloupý, protože na sociálních sítích mám spoustu followers a opravdu se o to nestarám a nedělám nic, abych to udržel v chodu, vyvíjel se a vydělával s tím peníze, což dnes můžeme. I když ne nutně vydělávat peníze, ale mít plány. To znamená například, že jsou lidé, kteří vkládají taneční videa na instagram, a lidé, kteří je budou kontaktovat kvůli battlům, pro kreace, pro všechno. Nevkládám videa, vlastně rád si tuto věc nechávám pro sebe. Opravdu tančím jen, protože mě to baví a taky pro své přátele. Oni jsou jediní, kteří na to mají ve skutečnosti nárok. Je to jako mí přátelé, mají stejnou mentalitu. Viditelnost internetu se mi moc nelíbí, protože je to ve skutečnosti příliš mnoho, ale mimo to to může být dobré, možná to na chvilku udělám, protože jsem o to často požádán, abych se tomu věnoval.

Jsou lidé, kteří tě už někam pozvali, a to ve vztahu k videím, která viděli, třeba z battlů?

Voilà, zejména videa z battlů na youtube. Natočil jsem si video, dal ho na youtube asi v roce 2012, 2014 nevím, a doposud mi lidé o tomto videu říkají, že se jim to líbí, ale bylo to už dávno. To dnes už nedělám. Jak jsem se osobně vyvinul, zjistil jsem, že to se mnou nemá co dělat. V té době jsem udělal video, kdy jsem hodně moc breakoval, abych ukázal svůj tanec. Video se rozšířilo a mělo úspěch, ale já jsem ve videech nepokračoval. Aniž bych se vychloubal, vyhrál jsem spoustu věcí. Cestoval jsem skoro všude v Evropě a taky jsem byl v Africe.

Odkud vlastně pochází přezdívka Pac Pac?

Lidé mi ji dali, když mě nazývali. Mělo to původ v Pac man, v té hře. On jí všechno a já taky já všechno sním. 

Jako například?

Já jím tanečníky. Dělám si srandu. To je ta věc. Jím hodně, ale nikdy netloustnu. 

Má to nějaké další spojení s tancem?

Jo, někdy když tančím, tak to dělá pac pac pac pac. Moje pohyby dělají pac pac pac pac.

Kdo ti dal tuhle přezdívku?

Už ani nevím. Timo a všichni, všichni bráchové. Mně je to fuk, neexistuje jméno, které by mě popsalo. Můžeš na mě volat “záchode”, to je to samé. (smích). Je mi to jedno. Jmenuju se Yanis, voilá.