Přinášíme ti předposlední díl série článků, který se zabývá otázkou postoji žen v patriarchální společnosti. Jádro článku tvoří kvalitativní rozhovory s ženami na české a slovenské scéně, které jsou aktivními členkami taneční hip hopové komunity jako tanečnice, organizátorky, porotkyně, učitelky, studentky, matky, dcery. Ptám se ich na otázky týkajících se rovnosti, svobod, práv, stereotyp, identity a komunity.
V tomto díly najdeš témata: výzkum, pedagogika a role státu.

B-Girl Ana “Rokafella” Garcia, NYC

1) Jak jsi se k hip hopové kultuře dostala?

Angela: „Přivedl mě k ní táta už když jsem byla malá.“

Lady Mel: „BDS (Miro Olšavský).“

Summer: „K tanci mě přivedl táta, když mi bylo 9, na Disco Show. V 16 jsem si uvědomila, že to je pro mě něco hnusného a že potřebuji najít svobodu a sebe vyjádření v tanci. Přišel mi na to ideální Hip Hop, tak jsem přišla do BDS v Plzni k Wahemu a Deenovi.

Regina: „Přes tanec k poslouchání hip hop hudby, přes hudbu ke kultuře. Ale stále se vzdělávám.“

Beshiu: „Tancovala som v jednej tanečnej skupine H&T, kde sme pracovali na choreografiách. Súťažili sme aj v hip hop kategóriach, no prišlo mi, že o tomto tanci neviem až tak veľa. Našla som si letný tábor s Laci Strikom a poprosila rodičov o prihlásenie. Tam som sa naučila základy streetdancových žánrov.

Klára: „Tak já jsem tancovala od malička nějaké tanečky. Vždy mě hudba hodně ovlivňovala, nicméně k Hip Hopu jsem se dosala velmi úsměvně. Viděla jsem v kině Step up 1 a říkala si : Joooo, to je ono, to chci. No a od té doby byla moje láska HH a o pár let později dancehall.“

Denie: „Bratranec mě jednou nechal samotnou v neznámém městě ve Vietnamu a za trest mě měl vzít s sebou na oslavu narozenin. Po oslavě se šlo na taneční battle. Tančilo se o prachy v klobouku a bylo to dost raw. Pak jsem v Česku narazila na leták Dynamicu.

Tess: „Přes hudbu, poslouchala jsem rock a přes Limp Bizkit jsem se dostala k Method Manovi, brácha si pak koupil CD Naughty by Nature, já se dostala k Wu-Tang a byla jsem jasná, promlouvaly na mě ty raw lyrics a melodičnost, ten vibe, bylo to cool. 🙂 pak jsem chtěla hrozně tančit, jak v těch videoklipech Janetky a co všechno jelo na MTV, no a tak jsem šla tančit do Beat Upu, protože byly cool. 🙂

Bubu: „K HH kultuře jsem se dostala díky hudbě. Na jednom rapovém koncertě měli vystoupení bboy crew Up Ward Breakers. Seznámila jsem se s nimi a hned druhý den už jsem byla u nich na tréninku. Tím se vše rozjelo naplno. Už jsem nebyla jen konzumí člověk, který poslouchá hudbu. Začala jsem tvořit, tančit, víc se o kulturu zajímat a cestovat.

Niki: „Hrála jsem basketbal, což je dost spojené s hh kulturou a na jednom turnaji ve Vídni, jsem na párty náhodně battlovala s afroameričanama a tam jsem se absolutně zamilovala do tance, za půl roku jsem skončila s basketbalem a začala tančit…

2) Co tě nejvíce motivuje k tanci?

Klára: „Vášeň. To, jak se cítím když tančím, to jak mě tanec dokáže uvolnit a jak skrze něj nacházím sama sebe. Myslím, že skrze tanec jsem to více já. Volnější, přirozenější, bez zábran, taková jaká bych chtěla být, ne jaká bych měla být.“

Beshiu: „Moji priatelia a študenti. Následne vidina rešpektovanej pozície v komunite. 🙂

Angela: „Emoce.“

Tess: „Hudba a emoce, momentální stav mysli a toho, co se mi děje v dané době. Určitě i touha být lepší, než to bylo včera.

Bubu: „Tančím denně a nepotřebuji se motivovat. Je to denní chléb. Je pravda, že před zahraniční akcí tančím mnohem více. Ale to je díky mé soutěživosti a ukázat se.“

Niki: „Potřeba se uvolnit, nechat volně plynout mé emoce, lidi kteří při mě stojí a pozitivní feedback (pochvala).“

Denie: „Lidi.“

3) Co momentálně zkoumáš ve spojení s tancem?

Angela: „Objevuji pohybové divadlo, současný tanec a jeho techniky práce s tělem, fluiditu. Chci přijít na tu lehkost a mrštnost. Často to není vůbec o síle, ale o způsobu pohybu, práci s těžištěm, setrvačností…

Mel: „Momentálne skúmam hlavne seba, svoj pocit, svoj pohyb, nie ako to vyzera, ako to pôsobí, ale ako sa pri tom cítim bez akéhokoľvek dokazovania komukoľvek.

Tess: „Momentálně se snažím vnímat a učit se, co tanec znamená pro tělo jako celek, včetně terapeutických, spirituálních a pohybových prvků. Jak mě ovlivňuje tanec v denním životě, co mi říká, když netančím. Jak moc je hudba zásadní pro lásku k tanci. Taky sleduju, jak se to hodně mění v poslední době díky sociálním sítím, jak to zrychlilo všechno.

Bubu: „V tanci ve finále nezkoumám nic. Mám otevřenou mysl, hraje hudba a nechám tělo splynout s ní. Snažím se nad tancem nepřemýšlet. Za mne přemýšlení tanec zabíjí. V daný moment vypínám hlavu. Spíše řeším tělo jako prevenci proti zranění a podobně.  Nechci aby mne nic omezovalo jako po fyzické tak po psychické stránce.“

Regina: „Zkoumám jak tehotne tanečnice zvladaji taneční procesy.“

Niki: „Momentálně, řeším to abych se při svých vstupech (session/battle/jams) cítila 100% ok, abych si věřila, byla se sebou spokojená a tančila jak chci já a ne co chtějí ostatní. Spousta lidí si myslí, že jsem dost sebevědomá, ale já přitom každý vstup vedu vnitřní boj sama se sebou, někdy si říkám opravdu odporné věci během vstupu, to ale nikdo neví. Poslední dobou se mi to daří krůček po krůčku překonávat a to je pro mě vítězství..

Klára: „Kromě rozšiřování svých pohybových a technických schopností se zajímám o kulturu jako takovou. Zabývám se stylem Dancehall, proto zkoumám historii, kulturu a sociální pozadí samotné Jamajky a této její subkultury. V současnosti s velkým zaměřením na rasismus a odkaz kolonialismu a otroctví.“

Beshiu: „Sústreďujem sa na improvizáciu v dancehalle. Dancehall je zložitý na freestyle v tom, že sa tanečníci musia držať niekoľkých princípov. 1. používať dancehall moves a steps tak, aby boli rozpoznateľné – že tancuješ dancehallové kroky 2. používať princíp, že tancuješ grounded – veľa v kolenách a používaš waistline 3. vedieť rozoznať rôzne skladby – či je ženská, či je konfrontačná a pod. 4. tvoja emócia a tanečná energia musí kolidovať s obsahom skladby, na ktorú tancuješ, musíš to cítiť a musí to byť z teba cítiť. čiže freestylovať prirodzenejšie s väčším repertoárom moves a so správnou energioumoves píšem preto, lebo oni neradi používajú slovíčko „dancehall steps“ je to taka zložitá téma. 😀

Denie: „Hledám se. Zjišťuji proč mi na tanci záleží a co chci dělat. Jsem ve fázi změny.

Summer: „Jsem na konci magistra Výzkumu Tance a analyzuji vzdělávání tanečníků Hip Hopu v Paříži, konkrétněji Národní Organizaci Hip Hopu (Organisation Nationale de Hip Hop, ON2H) v Cergy. Od září se učím techniky pop, lock, break, hype, house, historii Hip Hopu, hudební tvorbu a funkční analýzu těla v pohybu s důrazem na pedagogiku. Tenhle diplom je v procesu znárodnění, takže tak trochu zkoumám i roli státu ve vzdělávání tance.

VIDEO PREGNANT WOMEN BREAKDANCING IN LONDON

4) Co si myslíš o tanečním vzdělání v ČR a SR?

Angela: „Myslím, že v obou zemích je hodně skvělých lidí, od kterých se lze učit. Spousta z nich významně přispívají i organizováním workshopů zahraničních lektorů. Co se týče tanečních škol, je skvělé, když lektoři vedou svoje žáky k propojení se s lidmi z jiných/“konkurenčních“ tanečních škol, protože z vlastní zkušenosti nomáda vidím, že všichni mají co nabídnout a separování se podle příslušnosti ke škole je nesmysl.“

Lady Mel: „K vzdelania sa dostáva omnoho jednoduchšie v týchto rokoch, s porovnaním s minulosťou. Našťastie ľudia, kt. na tom záleži kominukujú so svetom a prizývaju lektorov k sheringu. Vďaka bohu za týchto ľudí, lebo často krát je to z vlastných zdrojov!! Kedže je ale za víkend viac akcií, čo by za normálnych okolnosti, malo byť super, má to skôr opačný efekt, trh je preplnený, všetko je privela, Ľudia sami nevedia čo chcú, ale väčšinou vedia, že sa nechcú učiť, chcú byť hlavne videní ..“

Tess: „Myslím si, že díky SDK, workshopům, tanečníkům, co cestují, je ČR/SR scéna na relativně vysoké úrovni u většiny stylů. Je tu i dost škol/studií, kde učí ti, co mají informace přímo od zdroje, tím pádem i studenti mají dost kvalitní informace. Jen je otázka, jak s nimi naloží. 🙂 Co se týká systémového vzdělávání, jako třeba ve Francii, tak si myslím, že by se mohla česká kultura více zaměřit na urban taneční styly na tanečních konzervatořích a sportovních školách, tam si myslím, že to celkem drhne..

Bubu: „Domnívám se, že nová generace má neskutečný level. Historicky mi popravdě vadí, že tanec byl tady postaven spíše na základech Mistrovství ČR apod. Každopádně zdravé jádro funguje a klubová atmosféra, tancování v parcích a tvoření skvělých eventů je tady nespočet. Studenti mají skvělé učitelé, kteří je vedou správnou cestou.“

Regina: „Vzdělání tu porovnávám s vzděláním v Rusku, a je to velký rozdíl. Přišlo mi, že tady vyučujícím záleží na studentech a i na kvalitě informací, které předávají. Pro mě to byla obohacující zkušenost (odstudovala jsem Masaykovou).“

Niki: „Noo dlouho jsem tu nebyla, ale myslím si, že se Češi v tomhle dost snaží, pořád se organizují různé workshopy, jak s tuzemskými, tak zahraničními lektory, což je super…“

Klára: „Myslím, že je čím dále tím lepší. Za mě má naše scéna velmi dobré tanečníky s chutí se vzdělávat dále, což na rozsah našich dvou malých zemí je obdivuhodné.“

ⒸSouth China Morning Post

Beshiu: „Asi sa nedokážem relevantne vyjadriť k tejto otázke, nemala som s tým nikdy osobnú skúsenosť. No moja intuícia mi nahovára, že naše tanečné vzdelanie nebolo dlho modernizované.

Denie: „Záleží na jednotlivých lidech. Jak vnímají tanec a tuto kulturu, jaké mají cíle. Co ale chybí mně je, že nevidím lidi tančit. Vidím spoustu lidí, s krásnou pohybovou zásobou ale ničím, co by chtěli říct. Tanec není vždy pohyb a pohyb není vždy tanec. Pokud tvůj pohyb v sobě nic nenese, tak to není tanec.

Summer: „Bohužel je v ČR upřednostněna podpora folklorních a akademických tanců v rámci státního vzdělávání. Z mého hlediska je to jen otázka preferované estetiky, protože se tady bavíme o penězích státního rozpočtu investovaných do vzdělávání ve státních institucích (konzervatoře, Hudební Akademie Múzických Umění). Někdo by mohl namítnout, že Hip Hop patří na ulici, ale už si našel mnohá další místa (soukromé taneční školy, divadelní jeviště, komerční battly atp.) Myslím si, že kdyby existoval v ČR magisterský obor Výzkum Tance, kde by jim bylo jedno, že se věnuji Hip Hopu, tak bych možná v ČR zůstala…“

 5)  Cítíš, že je komunita Hip Hop a její produkce dostatečně podpořená státem?

Angela: „Určitě ne. Nejsem si jistá, že by měla. Spíš asi ne.“

Lady Mel: „Vôbec. 🙂

Tess: „Ne. 😀 Škoda.

Bubu: „Nevím o tom, že by nám stát dával nějakou finanční podporu či jinou cestou podporoval. Možná nějaké taneční školy dostávají určité dotace či fin. podporu? Osobně o to nemám zájem. Je to subkultura, která žije přirozeně a nepotřebuje vyšší moc pro její fungování. Stát nás ani nějak neutiskuje, můžeme tančit, kde chceme a rapovat o čem chceme. Jediná věc, která tady chybí je legální busking, ať si můžeme vydělávat i pouličním tancováním.

Niki: „Na 1000% není.“

 Klára: „Myslím, že velmi minimálně. Stačilo mi jednou zjišťovat granty/dotace v rámci Prahy a neměla jsem pocit, že by to bylo jednoduché. Naše společnost a její historický a politický background nemá pro takovou subkulturu příliš pochopení a není úplně schopná vidět pod povrch.

 Beshiu: „Necítim. U nás na Slovensku je tanečná scéna podporená minimálne a vymožiteľnosť podpory od štátu či mesta je mizerná s mizernými príspevkami.“

Denie: „Ne.

6) Má podle tebe tanec i politický ráz?

Angela: „V určitém kontextu může mít.“

Tess: „Rozhodně, politický, aktivistický. Zvlášť HH kultura je ovlivněna politikou už od vzniku.“

Regina: „Podle mě nemá. Ale vymyslet se dá cokoliv v naší době. Třeba nějaký protest pomocí tance.“

Beshiu: „Toto je zložitá otázka. Sformulujem ju vo vzťahu na Slovensko. Myslím si, že keď sa venujeme tancu, ktorý formovala čierna komunita (akákoľvek etnická komunita) v tom danom regióne, malo by byť našou psou povinnosťou vykazovať rešpekt voči tej komunite a vzdelávať sa o nej, v akom socio-ekonomickom prostredí žije a aká história formovala ich vnútorné prežívanie. Z tohto plynie, že pokým sa venujeme akémukoľvek druhu black culture (tanec, hudba, art, hairstyle), mali by sme zastávať hodnoty rasovej znášanlivosti a vyvarovať sa stereotypizácii etník. A to znamená, že pokým v mojom regióne kandiduje do parlamentu politická strana, ktorá využíva nacistickú symboliku a hlása nenávisť voči Rómom alebo inému etniku, tak by moja občianska povinnosť mala byť agitácia proti tejto politickej strane a teda proti rasizmu. Lebo nemalo by to byť tak, že si môžem vybrať, že rasizmus je jasne že zlý voči Afroameričanom v USA (hip hop) ale dobrý/nezujíma ma voči Rómom na SVK. Čiže osobne si myslím, že nepriamo má tanec i politický ráz. Nehovoriac o mnohých amerických skladbách (na ktoré btw tancujeme na akciách), ktoré majú v sebe mnoho politických odkazov a ľudia si málokedy dajú námahu prečítať lyrics.

Niki: „Myslím si, že určitě ano. 🙂

 Klára: „Hudba a tanec podle mě často vychází z nějakého sociálně politického kontextu daného prostředí. Tanec jako takový nevím, ale může být. Jde o vyjádření jedince, takže může vyjadřovat i určitý politický názor. Sociální kulturní a politická sféra je poměrně dost propojená. S B-Original jsme například dělali v roce 2016 choreografii na proslov Charlieho Chaplina, čímž jsme chtěli vyjádřit hlubší myšlenku a dopad měla tato práce celkem velký.“

Denie: „Může mít.

7) Je pro tebe prioritou se v tanci profesionalizovat a živit se jím?

Angela: „Prioritou ne. Přáním. Za předpokladu, že mě to bude bavit a naplňovat.“

Lady Mel: „Je a vždy bolo pre mňa najdôležitejšie robiť to, čo ma baví a to že ma to živilo, bol môj najväčší úspech.“

Tess: „Mě už živí tanec nějakou dobu, chtěla bych zůstat u té kreativní sféry víc, než u té profesní a profesionální. Doby, kdy jsem učila celé léto jsou pryč, když člověk přestane tolik učit, zjistí, že v tanci a co se s ním dá dělat, je mnohem více možností a zákoutí. Určitě je to ale příjemné živit se něčím, co člověka obohacuje. 🙂

Bubu: „Má priorita byla to, abych byla šťastná a nestresovala se. Tak chci prožít celý život. Nebyla jsem šťastná, když jsem pracovala celý den a až večer jsem mohla tancovat. Změnila jsem to. Nyní se živím tancem a jsem ta nejšťastnější osoba. Priorita nebyla finanční odměna za tanec, ten se mi díky výpovědi v normální práci markantně snížil. Ale tančit a bavit se tím. Mít svobodu. Dílo dokonáno.“

Regina: „Dříve to bylo jedinou prioritou. Teď’ k tomu mám i další, takže nejsem zafiksovaná jen na tanec, a tím jsem spokojenější. 🙂

Niki: „Dříve jsem po tom toužila (spíš jsem ale přebírala sen někoho jiného a inspirovaná filmy) teď už to, ale cítím úplně jinak, můj cíl v tanci je být tou nejlepší verzí jakou můžu být.

Klára: „To ani ne. U mě to tak nějak přirozeně vyplynulo. Byla to má vášeň a stále je. Naplňuje mě se tomu věnovat naplno a tu vášeň a skrze ní i sama sebe sdílet s ostatními.“

Beshiu: „Jednu časť môjho príjmu tvorí tanec – dovolím si tvrdiť, že ho robím na profesionálnej úrovni aj ako svoju „profesiu“ – čiže je to aj moja priorita. Avšak som v slobodnej pozícii, kedy nemusím brať všetky kšefty a vystúpenia, ktoré ma až tak nezaujímajú, a učiť detičky (na tom nie je nič zlé:), na ktoré treba ísť od základov, pretože mám aj inú prácu, z ktorej mám príjem.“

Denie: „Bylo a v menší míře stále je. Chci nadále učit, ale nemám ambice se snažit uživit jen tancem.“

ⒸLoreto Jamling

8)  Myslíš, že naše společnost je rasistická? Proč?

Angela: „Část z ní ano, to vidím na sociálních sítích. V osobním životě jsem naštěstí neměla žádnou zkušenost s rasismem.“

Lady Mel: „To je, niesme spokojní sami so sebou a jednoduchšie riešenie ako prijať odlišnosť, je násť “chybu” na tom druhom. Chýba nám empatia a vo výchove škrípe “rozhodovanie” sa srdcom, viac ako mozgom.“

Tess: „Uuuuu, no hiphopová komunita určitě ne, až na pár vyjímek, ale kde nejsou 😀 celkově mi přijde společnost dost skrytě rasistická, jednak přístupem a to jak hovoří o Romech a pak skrz uprchlíky a sociální sítě se najednou objevilo rasistů, až jsem byla překvapená. Věděla jsem o rasismu v USA, ale od té doby nějak víc vnímám, jak se lidi berou navzájem, jak chápou rasismus, a jak se brání tomu, že skrytě rasisti opravdu jsou, i když třeba nevědomě.“

Bubu: „Nemohu soudit globálně. Ale určité skupiny jsou rasistické a tyto předsudky tady budou do konce trvání světa. Proč je naše společnost rasistická? To je těžká otázka. Zřejmě to bude výchovou a v jaké společnosti se člověk nachází a jaké má zkušenosti. Pokud nám někdo již od dětství předhazuje, že tato skupina díky rase je špatná, je těžké myšlení změnit. Velkou úlohu hrají také masmédia, které mají neskutečnou moc.“

Regina: „Ja to nikdy nevnímala, dokud mě o tom nezačali vyprávět lidi, noviny, televize, hudba, filmy, sociální sítě. Vidím, že ano. Vzdělávám se.“

Beshiu: „Áno, myslím si. To ide ruka v ruke s xenofóbiou voči všetkému neznámemu spolu s necestovaním do sveta (v mnohých slovenských regiónoch). V poslednej dobe má Slovensko obrovský problém s konšpiračnými webmi a dezinfo scénou, ktorá vytvára cielený strach v ľuďoch z migrantov, zo znásilnení, z vyhladenia bielej rasy na manipuláciu a získanie politických hlasov. A keďže strach a správy o hrozbe sa šíria šialene rýchlo, takéto hoaxy majú vždy obrovský dosah na verejnú mienku. Radikalizuje sa spoločnosť ešte viac. Tak isto máme problém s rómskou otázkou, ktorá bola už 12 rokov zle inštitucionálne a systémovo podchytená a problém sa len prehlboval. A keďže mnohí ľudia nedokážu na problém nazerať komplexne, hádžu všetkých do jedného vreca – čo vytvára stereotypy voči Rómom, ktoré ich následne znevýhodňujú v školskom systéme a v práci.“

Denie: „Ano, často neuvědoměle. Ani nespočítám, kolikrát jsem se cítila zle mezi svými přáteli, kteří s úsměvy užívají výrazy jako rýžožrouti, rozsypaný čas, šikmovocí, n*** a podobně aniž by jim docházelo, co je na tom špatně. A když se vůči tomu vzepřu, jsem za citlivku a je mi vysvětlováno, že to nemyslí zle. Ale ubližuje to a mně v naší společnosti chybí respect a zájem. Lidem to nedojde, dokud nejsou na stejné pozici a to se těžko hledá.“