V tomto textu se pokouším porovnat identitu českého a francouzského Hip Hopu – označit hranice, rozlišovat mezi tím co je uvnitř identity a co je venku. Identita je spojena se silným odlišením mezi „námi“ a „jimi“. Tahle demarkace hranic, odloučení a rozdílnost, předpokládají také potvrzování a znovu utvrzování mocenských vztahů. Oddělit a klasifikovat znamená také hierarchizovat. Normalizovat znamená vybrat libovolně specifickou identitu jako parametr vztahu s ostatními identitami, které budou ohodnoceny a hierarchizovány. Proces vytváření identity osciluje mezi dvěma pohyby: z jedné strany procesy, které se snaží identitu zafixovat a stabilizovat, z druhé strany procesy, které se snaží identitu podvrhnout a destabilizovat ji. Vytváření společné identity vzniká na bázi představy imaginativní komunity se zakládajícími mýty. Pohyby, které komplikují fixaci identity jsou pohyby za hranice, cesty, nomádismus, diaspory. Hybridizace identit jsou asymetricky spojené s mocenskými vztahy, s okupační historií, kolonizováním a destrukcí. Ve finále je to sama cesta, která tvoří metaforu charakteru pohybující se identity. Cesta nutí cestovatele, aby se cítil odlišně, v pozici cizího.
Cesta předpokládá zkušenost pocitu „necítit se jako doma“, což v moderní kulturní teorii představuje celou kulturní identitu. Ten, kdo má moc reprezentovat, má moc definovat a determinovat identitu. Tázat se po identitě a odlišnosti znamená v tomto kontextu tázat se po systémech reprezentace, které identitu podporují a udržují. Post-strukturální inspirací je zkoumat identitu a odlišnost jako politický problém. V jejím centru je diskuze o identitě a odlišnosti jako produktu. Základní otázkou je: Jak je identita a odlišnost vytvořena? Jaké jsou mechanismy, instituce, které jsou zapojeny na vytváření a fixování identity českých a francouzských tanečníků?
Žila jsem v Praze tři roky a v Paříži dva roky. V tomhle textu budu na identitu francouzského a českého Hip Hopu nahlížet jako na politický problém, to znamená, že se ptám, kdo má v rukou osud Hip Hopových tanečníků a kdo o něm rozhoduje. Zaměřuji se na možnosti vzdělávání v Hip Hopu v ČR a ve Francii. Pokusím se také popsat, jak osobně vnímám identitu taneční komunity v obou dvou městech.
HISTORICKÝ KONTEXT
Na úvod jen nastíním za jakých podmínek začal Hip Hop žít jako kultura v obou dvou zemích. Ve Francii se vyvíjí od počátku 80. let, kdy v 1982 dorazila Rock Steady Crew z New Yorku do evropských měst Paříže a Londýna, aby představila svou show. Pařížská povýšená veřejnost se však o tuto americkou populární kulturu příliš nezajímala, sály nebyly naplněny ani do poloviny.
Do Francie se dostal Hip Hop v roce 1984 s televizní show vysílanou na TF1, nazvanou H.I.P. H.O.P. 15 minut zpráv, rozhovorů, krátkých výzev, pokračování s názvem << Lekce >>, kde jste v televizi zjistili, jak udělat krok, scratchovat nebo nosit módní oblečení. Tento program velmi ovlivnil publikum na francouzském území, hlavně mladé lidi na předměstí velkých měst, jako jsou Paříž, Lyon nebo Marseille. Pořad hostoval Sydney, funky animátor z Antilles, který se zároveň stal prvním černým uvaděčem v historii francouzské televize. Od té doby se ve Francii stal Hip Hop jako tanec populární.
V Československu byl v roce 1985 odvysílán v pořadu „Možná přijde i kouzelník“ Breaking v podání Jiřího Korna. Začátky Hip Hopu na československé scéně jsou celým tématem k prozkoumání. Petr Ježek byl v té době spolu s tanečníky Jiřího Korna v Česku jeden z prvních b-boys, učil se rozfázovaný vrtulník z časopisu, který se dostal do Čech přes hranice, stejně tak jako videokazety s útržky tanečních částí videoklipů odvysílaných na Vivě. Pak kazeta putovala z ruky do ruky. Na Slovensku prý byla skupina Gumení chlapci, která existovala ještě dříve.
HIP HOP A POLITIKA : STÁTNÍ DIPLOM Z HIP HOPU, NÁRODNÍ CHOREOGRAFICKÁ CENTRA A BREAK NA OLYMPIJSKÝCH HRÁCH V PAŘÍŽI
Jaký je dnes rozdíl mezi českou a francouzskou scénou? Ve Francii jsem objevila, že existuje státní diplom z tance, který v Česku nemá obdoby. Zkráceně DEE: Diplom dˈÉtat je na francouzském území platný národní diplom existující pro kategorie : klasický tanec, moderní tanec a jazz. Bez něho tyto tance vyučovat nelze.
CCN: Od roku 1984 vznikaly ve Francii Centres Chorégraphiques Nationaux (CCN) (česky národní choreografická centra) z iniciativy ministerstva kultury. Dnes je jich celkem 19 v různých francouzských regionech. Prostory vytvořené za peníze ministerstva kultury, státního rozpočtu, pro rozvoj moderního tance, choreografické tvorby, profesionalizace atd. Tyto CCN tedy poskytují také vzdělání v podobě státního diplomu DEE. Ousmane Sy alias Babson je prvním člověkem ze světa Hip Hopu, který se dostal do těchto státních tanečních struktur, majoritně reprezentovaných estetikou contemporary dance. Babson je součástí kolektivu FAIR(E), která řídí Centre Chorégraphique National v Rennes a Bretagne od ledna 2019.
Proč DEE v Hip Hopu neexistuje? Od 90. let až dodnes vznikly zatím dvě seriózní iniciativy ministerstva kultury, které se snažily vytvořit DEE pro Hip Hop, diplom zaměřený na interpretaci a na pedagogiku Hip Hopu jako tance. Od 90. let se stát ve Francii zajímal o vzdělávání Hip Hopu pod záminkou veřejné bezpečnosti. Po první konferenci na toto téma byl prvním navrhovaným řešením rozšířit rozsah povinné DEE na Urban Dances. Dodnes se tak nestalo.
Hiphopová komunita se spojila, vytvořila kolektiv Moovement, petici proti tomuto znárodnění Hip Hopu a již dvakrát ministerstvu zabránila znárodnění Hip Hopu. Druhá petice měla 5153 podpisů. Kolektiv argumentuje tím, že státní diplom Hip Hop nepotřebuje, protože normalizovat znamená brát svobodu. Myslí si, že by tak nebyla podporována kreativita a Hip Hop by začal zanikat, stejně jako se tak stalo po vytvoření státního diplomu pro jazz dance.
Více tanečníků a capoeristů si tak udělali diplom v Contemporary nebo Jazz, protože kdyby vyučovali bez DEE, tak by ve většině případů byli finančně znevýhodněni, pokud by je vůbec přijali do taneční školy jako pedagogy.
Ve Francii existuje také hnutí, které si státní diplom přeje. Jmenuje se Organisation National du Hip Hop (ON2H). Nejedná se o národní organizaci, i když se tak jmenuje. Jde o zapsaný spolek, který se již od ledna roku 2018 stýká s reprezentanty ministerstva kultury a seriozně jedná o podobě budoucího státního diplomu v oblasti pedagogiky pro Hip Hop. ON2H sídlí v Cergy a nabízí dvouletou formaci pro budoucí pedagogy národního diplomu v Hip Hopu. Slibuje svým uchazečům, že se stanou budoucími profesionály, kteří budou formovat tanečníky ucházející se o státní diplom v Hip Hopu. Háčkem je, že tento diplom zatím neexistuje.
Jeho vytvoření, stejně tak jako integrace Breakdance na Olympijské hry 2024 v Paříži je zatím otazníkem v osudové cestě francouzského Hip Hopu. Národní olympijská komise si integraci přeje z důvodu kapitálu – povzbudit zájem o Olympijské hry u mladšího publika. Proto chce s Breakdancem zařadit také surf, skate a horolezectví. Na první pohled se to může zdát cool, ale když se zamyslím více do hloubky, komisi naše kultura vůbec nezajímá, jde ji jen o sledovanost her a o peníze. Již dnes jsou Olympijské hry v plných přípravách. Staví se nové stadiony, olympijské město se připravuje v chudých čtvrtích Paříže jako v Porte de la Villette. Chudé rodiny jsou přemisťovány na okraj Paříže. Silně to připomíná projekt Cross-Bronx, který na konci 60. let kvůli urbanistickému projektu a nové dálnici přemístil menšiny do Bronxu a do Brooklynu…
Integrace Hip Hopu do národních struktur je problémem mocenských vztahů. Ve hře je budoucnost Hip Hopu – pravděpodobné uznání Hip Hopu jako kultury širokou veřejností po jeho znárodnění, stereotypizace, normalizace, ohrožení svobody Hip Hopu, opomenutí umělecké stránky hnutí zaměřováním se pouze na výsledky výkonů jako ve sportu atd. Touha vytvořit rovné podmínky pro Hip Hop jako pro contemporary,jazz a klasický tanec vycházející z tanečníků, kteří jsou skutečnými referencemi francouzského Hip Hopu je novým směrem, kterým se kultura Hip Hopu pravděpodobně brzy vydá. Stejně tak jako Francouzská revoluce by tak mohlo znárodnění Hip Hopu ve Francii následně ovlivnit i další země, celý taneční svět Hip Hopu.
TRÉNINK A VZDĚLÁVÁNÍ
Pokud chce jít člověk v Paříži trénovat, tak na jaře a v létě může jít do parku La Villette, před Grande Halle je parket pod střechou, kde vždycky někdo tancuje. Pak existuje La Place, první Hip Hopové kulturní centrum, které se nachází v Les Halles. Dalším zajímavým místem k trénování je třeba Le Centquatre. Na tomto místě se pohybují žongléři, akrobati, b-girls a b-boys, house heads, funkers, capoeiristi, herci, tanečníci párových tanců atd. Trénovat se dá každý den kromě pondělí od 11 do 19 hod.
V Praze je setkávacím místem Grébovka, Havlíčkovy Sady v altánku nebo v jeskyni, pak tréninkové sály, na kterých se tanečníci domlouvají, ale kulturní centrum, které by svoje prostory poskytlo k jakémukoliv tipu tréninku zdarma pro všechny tanečníky bez jakéhokoliv privilegování neexistuje.
© Prague.eu
Momentálně si na volném trhu tanečník může vybrat taneční hip hopové vzdělání v Paříži na více soukromých školách. Pro porovnání ceny dávám jako příklad Juste Debout School, která sídlí ve 20. okrsku a Organisation National de Hip Hop, která sídlí v Cergy.
JD School a Organisation National De Hip Hop:
Juste Debout School – 4800 euro/první a druhý rok, 4300 euro třetí rok. Výuka probíhá od 10 do 17 hodin, celkem 1900 hodin.
O2DH, Formation Cergy – 450 euro/rok. Ukončení po dvou letech. Výuka od pondělí do pátku od 9:30 do 16:30 od října do května, což činí 1150 hodin.
Junior Steve, formovaný student JD School z La Réunion, se mi svěřil, že požádal o stipendium na svém rodném ostrově, aby mohl studovat na Académie Internationale de la Danse (La Réunion je dodnes francouzskou kolonií, takže na tomto ostrově ležící u Madagaskaru jsou jeho obyvatelé francouzskými občany se stejnými právy jako ve Francii). Když zjistil, že na těchto akademiích se vyučuje převážně jazz, klasika a contemporary, a že Hip Hop není hlavním zaměřením těchto škol, chtěl změnit cílovou školu na Juste Debout, jenomže stipendium nemohlo být použito na JD School, protože jde o soukromou školu. Nakonec jen díky známosti jeho otce s administrativním pracovníkem nakonec stipendium dostal.
Dokud nebude existovat státní diplom v Hip Hopu, nebude existovat ani státní hip hopová škola, dokud nebude existovat státní hip hopová škola, peníze ze státního rozpočtu budou čerpány jen na podporu vzdělávání v baletu, jazzu a contemporary…
V ČR se dá samozřejmě Hip Hop také studovat na soukromých školách, většinou v podobě workshopů. Zatím neexistuje vzdělání, které by nabízelo tak intenzivní počet vyučovacích hodin, které by připomínalo klasickou výuku na škole.
Na pařížských univerzitách jako na Université Paris 8 nebo Nanterne existují obory Recherche en Danse (česky výzkum tance) a Ethnographie de la Danse (česky etnografie tance). Na francouzských univerzitách se dají populární tance studovat i na akademické půdě, psát o tanci, o tanci mluvit, tancem vzdělávat, seznamovat kolegy se světem komunity, s kterou výzkumník prozkoumává to, co ho zajímá.
To samé se dá určitě udělat i na akademické půdě v ČR. Mohu to potvrdit svou bakalářskou prací na Univerzitě Karlově z roku 2017 „sociální subkultura a filosofie sebeprojevu jako možný způsob práce s mladými lidmi.“
Obor Výzkum Tance v ČR neexistuje. Na HAMU (Hudební Akademie Múzických Umění) existuje obor Taneční věda, ale v prvním kole přijímacího řízení je „písemný test ze všeobecné kulturní vyspělosti, dějin a teorie tance a baletu, dějin a teorie hudby.“ Proč by měl Hip Hopový tanečník psát test z teorie baletu, když nechce zkoumat balet? Proč je studium historie baletu důležitější než studium historie ne-akademických tanců? Proč by měl být výzkum akademického tance privilegován? Proč nemůže být např. vzdělávání Hip Hopu bráno stejně vážně jako balet? (O tom, jak jsou na HAMU brány v potaz pouliční tance by věděli třeba bývalí studenti- Adam nebo Berry, kteří na Hamu studovali.)
Ve Francii se dají studovat na univerzitě obory, které v ČR ještě neexistují na akademické půdě. Na Université Paris 8 studuji magisterský obor Arts – Recherche en Danse ( Umění – Výzkum tance). Tento obor je zaměřený na výzkum tance, objekt výzkumu a metodu si volí každý sám. Provizorním tématem mé práce je Povolání Hip Hopového tanečníka v Paříži, jde o antropologickou studii. Momentálně jsem na výměnném bilaterálním pobytu v Brazílii, studuji Výzkum tance na Universidade Federal da Bahia a mimo téma mé magisterské práce se zajímám také o brazilské populární tance, o capoeiru angolu, její vztah s Hip Hopem, Housem a spiritualitou. Moji spolužáci zkoumají různá témata od transexuálního tanga až po poggo na jihu Francie. Meze výzkumnému poli se nekladou, protože na otázku co je to vlastně tanec a co tanec není se nedá tak jednoduše odpovědět.
MY A ONI – OSOBNÍ DOJMY
Myslím, že jsou Češi více v pohodě, jak psychicky, tak pohybově. Nebo spíš pařížská chůze mi přijde cizí, rychlejší, vystresovanější, povýšenější. Všimla jsem si, že se často rozbíhám s davy na metro, i když nikam nepospíchám, že rychlochůzí probíhám ze čtvrtí do čtvrtí a že jenom splývám s davem.
Všeobecně řečeno mi přijdou Francouzi politicky angažovanější. Děje se spousta akcí, člověk často neví, co si vybrat a tak nikam nejde. Byla jsem na akci v červnu 2019 v městě u Paříže. Akce byla venku, bylo hezky. DJ Yugson, v porotě byl Dany Dann, Fabbreezyx a Mamson, speaker Karlos. V kategorii House byly celkem přihlášeny čtyři dvojičky… 8 lidí. A to jsme museli přemlouvat jednoho diváka, aby doplnil čtvrtou dvojičku.
V Praze se nekonají battly každý víkend a na většinu battlů se sjedou tanečníci z různých koutů ČR, takže se česká taneční komunita celkem dobře vzájemně zná, alespoň to na mě tak působí.
Mám dojem, že jsme v Česku méně sebevědomější než ve Francii, máme menší cíle a nedůvěru ve svou taneční kariéru. Hypoteticky to může souviset s tím, že v Česku Hip Hop našel svoje místo zatím jen na soukromých tanečních školách v podobě workshopů (ne v podobě organizace intenzivního vyučování jako v opravdové škole) a nebylo zatím vytvořeno mnoho příležitostí k organizaci lepších podmínek vzdělávání z veřejného rozpočtu pro tanečníky komunity (kulturní centra, festivaly, podpora výzkumu a choreografické tvorby, granty, veřejná soutěže, strukturalizace, programace v divadlech atp.)
Když se mě lidé různě po světě ptají, jaká je komunita v Česku, tak vždy odpovídám, že je to u nás malé, že se všichni víceméně známě (10 milionů obyvatel má v Brazílii město Sao Paolo, takže lidem ČR přijde opravdu malá). Říkám, že máme dobrý level a spoustu tanečníků s dobrými základy, kteří investovali do svého vzdělávání a cestovali za potřebnými informacemi, nebo protože vynaložili své síly na organizaci eventů u nás a pozvali k nám zahraniční profesionály. Tímto překračováním hranic, nomádstvím, kreativitou a interakcí s novými informacemi vlastně ničíme naše vlastní stereotypy a pokračujeme ve vytváření nové identity.
Kateřina Kračmanová (Kač Summer) – Instagram
Podnety, dotazy a komentáre prijímame na tejto mailovej adrese:
