Móda je celistvá záležitosť. Môže zhmotňovať idey, inklinácie k subkultúram, alebo byť jednoduchým prostriedkom vyjadrenia nášho estetického vnímania. Niektoré veci potrebujú čas dozrieť a myslím, že v móde to platí tiež. Wahe je na našej tanečnej scéne ikonou nenásilne vycibreného štýlu, a preto som pre neho pripravila zopár otázok o jeho ceste k móde, o tom, ako veci v tejto sfére vníma a o Tekstyl – Vintage Store, ktorý vedie spolu so Zizoe.
Rozhovor prebiehal cez hlasové správy pre zachovanie autentickosti a bezprostrednosti. Verím, že takáto surovejšia forma vyjadruje myšlienky najlepšie.
Akú históriu má u teba predávanie vintage vecí? Je funk alebo celkovo street kultúra to, čo v tebe prebudilo lásku k tomu?
U mě se to má tak, že to ve mně probudila máma, ona je totiž švadlena. Když jsem byl mladší, tak jsem vyrůstal v prostředí, kde bylo běžné mít doma kopu Burda Móda časopisů, a ty byly plný střihu, podle kterých jsi si mohl něco sám ušít. No a já jsem se v tom jako malý hrabal, protože mě bavilo pozorovat ty tvary, střihy a to jak to bylo nakreslené od ruky. Vím, že tam většinou byla panská móda namalovaná v úplně chic tvarech, které zvýrazňovali košile nebo pukové kalhoty s úzkými pásky. Celé to tak nějak ve mně zůstalo.
Vždy jsem cenil podvědomě tvar a materiál u oblečení. Když jsme se pak dostali do ČR a chvíli žil v uprchlickém táboře, tak jsem poprvé zažil oblečení z druhé ruky. Byl tam takovej sklad s oblečením od červeného kříže, kde právě byly starší kusy, které mě připomínaly ty tvary z Burda Módy. Bavilo mě, když košile byla zakasaná v kalhotech, připomínalo mě to různé asociace z mého dětství. Když jsem pak potkal hip hop a hiphopovou komunitu, tak jsem od puku klasických tvarů trošku upustil, pořád jsem sice měl vášeň pro oblíkání, jen se transformovala.
Později jako teenage bboys bez peněz, když jsme začínali, většina oblečení se právě nakupovala v second handech. To ti vlastně přidávalo určitou odvahu k tomu, že nepotřebuješ peníze k tomu, aby ses dobře oblékal, stačí abys k tomu měl nějakej cit a vkus. Takže od malá jsem prostě vždycky byl v sekáčích a vědel jsem, že tam dokážu vychytat něco, co dokážu nosit.
Můj základ je kombinace secondhand lifestylu a urban fashion tvarů.
Wahe
Postupem času, kdy jsem potkal Walida a on ve mně nějakým způsobem opět rozdmýchal oheň klasických tvarů, jsem našel opět cestu zpět k pukům a víc klasickým outfitům. Takže ano, je to funkem, ale už od malá jsem v tom měl nějakou vášeň, kterou jsem asi v té době úplně nedokázal definovat.
Takže můj základ je kombinace secondhand lifestylu a urban fashion tvarů. Samozřejmě do toho mě dost otevřela oči moje první návštěva New Yorku v roce 2008, kde jsem viděl, jak moc se dají věci ladit spolu a vytvářet outfity.
Medzi tanečníkmi sú sekáče už dlhší čas populárne, ale celkovo vo svete teraz cítiť akýsi boom s vintage módou. Bude to podľa teba krátkodobá záležitosť, alebo sa to s nami udrží dlhší čas?
Nemyslím si, že je to krátkodobá záležitost. Myslím si, že ten trend přetrvá, protože čím dál víc děcek vidí, že se tím dá krásně podtrhnout osobnost jednotlivce a udržet originalita. Možná jsem v tom trochu bláhovej, ale mám pocit, že to tak je. Je jasný, že vždycky budou dvě skupiny: ta první, která bude určovat tu módu (která je většinou ta mladá generace) a bude dávat tu linku, co je fly, a pak tam bude vždycky ta druhá vlna, která bude konzumovat to, co vymyslí ta první. Má představa a vize je taková, že bych chtěl, aby Tekstyl fungoval jako pomocník komunity (a nemyslím tím jen tu taneční, ale třeba i těch, kteří si libují v originálních kouscích atd.) A tím, že si nemyslím, že jsem jediný kdo vyrůstal na secondhandech, tak už je okolo toho vytvořena kultura, která nabrala své momentum.
Pre mňa je oblečenie z druhej ruky to najlepšie, čo nám široká škála spôsobov nakupovania ponúka, a to nielen pre kvalitu či ceny, ale aj pre ekologický aspekt. Ako to vidíš ty? Myslíš, že oblečenie, ktoré je súčasťou textilného kolobehu dlhšie ako to nové, je budúcnosťou tohto priemyslu?
Myslím si, že to je určitá fúze těch dvou věcí. Protože i ja se musím přiznat, že sám znám ten dobrý pocit, když otevřeš něco, co je nové, což je nějakým způsobem závislost. Takže si myslím, že to musí být nějaká fúze těch dvou věcí. Mám pocit, že teď vintage-ový merch a reworked produkty je to, co nastupuje a co bude mít budoucnost. Jeden takový příklad je náš AngelPop aka Martin Furch, který předělal vintage kousky. Takže ano, myslím si, že je to budoucnost a třeba i tlak na velký společnosti, aby přišly se šetrnou metodou výroby. Ale na druhou stranu vím, že jsou lidi, které prostě nelze jen tak přetočit a říct jim: ,,kupujte tyhle starší věci”. To je už volba každého.
Je to určitý způsob, jak dál přetrvat a nějak se odtrhnout od masy, která určuje módu, a udržet si svou linku. Takže doufám, že to je budoucnost.
Myslím si, že je to budoucnost a třeba i tlak na velký společnosti, aby přišly se šetrnou metodou výroby
Wahe
Sleduješ aj trendy, alebo sa vždy spoliehaš na svoj vlastný vkus?
Sleduju trendy a vím, že na druhou stranu umím být dost “sobecký” v tom, co chci nosit. Už od mala to tak bylo i tím, že jsem vyrůstal v arménském prostředí. Náš národ má určitý způsob oblíkání (kterou teď mladší generace překopává) a já jsem se vždycky nějakým způsobem utrhával. Na druhou stranu bych lhal, kdybych řekl, že mě nebaví sledovat nápady a myšlenkový pochody ostatních kolem mě, kteří tvoří, počínaje různými módními návrháři, končíc fellaz a lidí, který potkávám. A přidal bych k tomu, že jsem daleko víc inspirovaný fellaz, u kterých pozoruju touhu se odlišovat.
Myslíš, že sa so znovu-predávaním oblečenia spájajú aj nejaké mylné predstavy, napríklad s vyhľadávaním kúskov, cenami a podobne?
Je těžký sehnat třeba krásné kousky ve větších velikostech. Dost mých kamarádů tím strádá:), ale slibuju, že to vyřešíme. Co se týče cen, tak jsem se setkal s názorem, že jsou některé kousky předražené a že se to dá sehnat v běžných second handech. Bohužel to tak úplně není. Kdo někdy diggoval oblečení, tak ví, jak je to težké a jak moc je to o štěstí a načasování. Pak další věc je vkus toho, kdo vybírá oblečení, jak ho styluje, kombinuje a jak ho prezentuje. Je v tom dost práce, která není na první pohled vidět. V případě Tekstylu, my nakupujeme a vozíme věci z Japonska, Koreje, Vietnamu a Německa a vše co jsem popsal, vědí i ti dodavatele, takže pokud je nějaký kousek žádaný a vzácný, odpovídá tomu i nákupní cena. Mě to připomíná v něčem sběratele a geeks :). Takže je to určitý servis, kdy vintage shop udělá tuhle práci za vás, kdy vybere dostane ten kousek k vám.
Aj s nakupovaním vintage oblečenia sa to dá prehnať – nechať sa nalákať na nízke ceny a nakoniec len oblečenie hromadiť doma. Ako sa tomu dá podľa teba vyvarovať?
No s tímhle já jsem měl hodně velkej problém, protože jsem se potom přistihl, že já už jenom shromažďuju věci, že toho mám hrozně moc. Řešil jsem to tak, že jsem ty věci dával kamarádům a pouštěl je dál do koloběhu. Teď, když už máme ten shop, jsem si musel vysloveně zakázat si brát věci. Od začátku, kdy fungujeme, jsem si vzal 3 věci aka “Don’t get high on your own supply”.
Aký je zatiaľ tvoj najlepší úlovok?
Nejlepší úlovek, který jsem sice neulovil já, ale ulovila ho moje mamka, byl, když přivezla z neměckého sekáče v mých 13 letech, Nike Trainer Huarache. Mně se tenkrát ty boty vůbec nelíbily, protože tvarově to v té době nepřipomínalo nic, co jsem znal, ale po čase jsem si na ně zvykl a pak jsem se jich nemohl zbavit. Další pár jsem si musel koupit v dospělosti, když jsem byl po prvé v tom New Yorku a našel jsem je tam ve slevě. Další kousek, který jsem ulovil já osobně, je džínová bunda Evisu, kterou jsem měl i na Juste Debout se Spunkem. Tu mám taky hrozně rád. Tu jsem našel úplnou náhodou, vůbec jsem nečekal, že to bude v tom sekáči. Takže tady ty dvě věci.
Ja keď v sekáči zbadám dobrý kašmírový sveter alebo hodvábnu blúzku, tak sa mi to tam ťažko necháva. Máš aj ty slabosť na nejaký konkrétny druh oblečenia?
Ano mám. Pukové kalhoty. Ty jsou dobrý. Když mají vysoký sed a mají fakt dobře udělaný puky, tak je to problém se mnou. Hrozně velký problém haha. Takže pukové kalhoty, když mají vysoký sed a mají poskládaný vršek, přímo pod páskem… tak to mě dostává hned a nemůžu to tam nechat.
Keď cestuješ do zahraničia tak máš second-hand obchody ako povinnú zastávku?
Ano, ano, ano, ano… vždy… vždy…
Mňa osobne fascinuje ako sa kultúrno-sociálne podmienky vždy odrazia na móde danej krajiny a subkultúr, či už sú to harajuku girls, americkí cowboys alebo štýl britskej grime scény. Je to pre teba v móde rovnako, alebo sa skôr zaujímaš o jedno konkrétne obdobie/subkultúru/štýl?
Zajímám se, nebo mě spíš baví různý úseky v různých obdobích, ale dokážu ocenit styl i jiných subkultur. Baví mě ta kreativita, baví mě ta odvaha, která je za tím schovaná, protože ti jedinci se vždycky musí nějak odtrhnout. Ne vše si dokážu představit, že bych to sám nosil, ale dokážu to obdivovat, o tom žádná. Takže ano, cítím v tom také fascinaci a vášeň.
Ne vše si dokážu představit, že bych to sám nosil, ale dokážu to obdivovat, o tom žádná.
Wahe
Ale vždy mě asi lákala víc ta uhlazenější forma, to znamená 30. a 40. léta, pak mě samozřejmě hrozně baví 70-tky. Devadesátkový hip hop byl něco, na čem jsem vyrůstal ať už west coast nebo east coast. Do toho mám v sobě i tvary a módu arménských můžů, okolo kterých jsem vyrůstal v osmdesátkách.
Čo Tekstyl teraz a budúcnosť?
Momentálně jsme spustili náš nový e-shop, který jsme dávali dohromady poslední dva měsíce. K němu jsme vytvořili lookbook/vizi, jak nás baví dávat dohromady různé příchutě a barvy oblečení. Fotila nám to mladá talentovaná fotografka Natalie Kubenk a natáčel Mates Smolík, další talentovaný student SUŠG z Jihlavy. Snažil jsem se obklopit mládeží a nechat rozjet jejích kreativitu v kombinaci s celkovým vkusem shopu. Produkčně mě s tím pomáhal Daivi a styling outfitu a celkovou supervizi jsme dělali já a Zuzu. Máme samozřejmě i sen mít svůj kamenný obchod, který si uděláme podle svého a bude dancers friendly, tak uvidíme, co nás ještě čeká.
Závěrem díky tobě, za oslovení a zájem. Zdravím všechny čtenáře, ať máte dobrý den a doufám, že se vidíme.
Ja za seba a Tanečnú scénu tiež ďakujem za výživný rozhovor. Verím, že móda je omnoho viac ako len kus oblečenia a práve takáto komunikácia nám vie otvárať nové obzory. Za tým všetkým je kus krásnej histórie a spojitostí a všetko v rozhovore spomenuté je súčasťou našej kultúry. Preto by sme sa mohli občas pozrieť pod povrch, vzdelávať sa, a tak získať odstup od materiálnej stránky veci a tešiť sa z procesu, vývoja, možnosti slobody vyjadrenia.
Gabriela Scherfelová (Gabanna) – Facebook
Wahe – Instagram
Tekstyl – Vintage Store – Instagram, Web
Podnety, dotazy a komentáre prijímame na tejto mailovej adrese:
